TESSERIA 20.09.2018 13:49:37
AXISS 19.09.2018 23:42:08: A jsou na tom lidi i hůř. Za 4,5tis na měsíc po zaplacení nájmu bych byla jeden čas jásala. Asi rok jsem měla max tisícovku. Spala jsem na tenké svrchní matraci na zemi, než se na to někdo z přátel nemohl dívat a koupil mi aspoň levnou postel. Oblečení jsem nekupovala, musela vyspravit, max něco ze sekáče z koše za támhle deset korun a i to výjimečně. No a jedla jsem většinou brambory a přes léto houby. Maso leda nějaké prakticky prošlé co se prodávalo za pár korun a bylo míněné spíš pro psy. Občas jsem někomu uklidila za oběd. Chodila jsem pěšky, žádná veřejná doprava. Do práce jsem to naštěstí neměla daleko. A pomalu se chystala na to, že možná nebudu mít ani na ten nájem půlky pokoje a budu si muset vzít stan a jít do Kunraťáku mezi tamní bezdomovce. Ona tam je docela solidní komunita slušných, nechlastajících, co to mají spíš jako životní styl, chodí do práce, a tak. Ti mi ostatně občas pomohli, takhle na mě jednou třeba čekal jeden z nich až půjdu z práce a strčil mi tašku pečiva.
A jak to vzniklo? Docela obyčejně. půjčka na auto, abych vůbec měla práci. Ta půjčka nebyla přehnaná. Ani náhodou ne. Pak mě štípl komár, nakažený boreliozou. Vzácné, ale možné. Jenže protože to nebylo klíště, doktoři to podcenili i když jsem s tím šla. Tak jsem ji přechodila. Následek - zborcený imunitní systém ve dvaadvaceti letech. Série neschopenek, vystřídání několika prací, placených čím dál hůř. Našla si takovou co zvládnu. Šlo to a zase jsem zvládala i splácet i když si to vyžádalo navýšení dluhů, ale bylo to reálné. Ta práce nebyla špatně placená. A další rána. Kvůli dost nefér jednání naší firmě přebral metodou na hranici legálnosti státní moloch a já přišla zase o práci. V době nejhlubší krize. Nedaly se sehnat ani brigády, nic. Dělala jsem cokoliv, nakonec musela do Prahy abych vůbec měla práci a žila jsem prostě v půlce pokoje jednoho bytu na Roztylech. Byla jsem v bance a snažila se jim vysvětlit, že opravdu hodlám splácet, ale že to je jak je a jeslti by to prostě nešlo udělat na menší splátky i za cenu že déle. Řekli mi, že na přestavbu půjčky (kdy jsem nechtěla ani korunu navíc než už dluh byl) nemám dostatečný příjem. Na plné splátky jsem ale podle nich asi mít měla. Asi by jim bylo milejší, abych nesplácela a mohli na mě poslat exekutory, místo aby to řešili. Ale nikdy na mě nebyla exekuce, nikdy jsem nebyla v registru dlužníků. Každý měsíc jsem na ty splátky peníze sehnala, nikdy se nezpozdila.
Ale prostě dobře vím, jak to je a jak za to člověk někdy opravdu nemůže, protože je to prostě série smůly jaká se očekávat nedala. A pokud holt někdo nemá to štěstí že by byl ze zajištěné rodiny a neměl rezervy i pro takovou smůlu, no tak je to rychlé a nevyhnutelné.
Každopádně, nikdy v životě už si žádnou půjčku nevezmu, ani nic na splátky. Bankám už nevěřím a životu také ne.
Na to, aby člověk skončil na samém dně stačí někdy mnohem méně, než si lidi myslí a opravdu nemusíte na to být flákači nebo nezodpovědní. Smutné je na tom to, že kdybych byla nechtěla radši chodit do práce než sedět na pracáku a nepořídila auto abych se z vesnice vůbec dostala do práce, tak se to celé vůbec nemuselo takhle stát.
Deset let, kdy jediné co mi zůstalo, byla moje vlastní hrdost a i tu se dost lidí snažilo pošlapat. Přesto v nich bylo i dost dobrého a rozhodně to byla hodně velká škola lidské povahy a toho, že věci mnohdy nejsou jaké se zdají být.
Nelituju toho co se stalo a čím jsem prošla.
Na internetu to nikdo nevěděl. Proč taky. Počítač jsem měla ještě z doby před tím vším a sloužil dobře a net byl součástí nájmu ať jsem chtěla nebo ne. Tak jsem měla aspoň nějaký prostor pro zábavu jinou než courání po lese.
Ale je vtipné jak často slyším, jak máme úžasně štědrý sociální systém a přitom, když se někdo skutečně dostane do maléru ne vlastní vinou, tak mu stát opravdu nijak nepomůže.
A ještě jeden postřeh, ať mi nikdo netvrdí, že kdo je tlustý, je to tím že se cpe jak nezavřenej. Já opravdu neměla vlastně ani na to jídlo. Stejně jsem vážila přes metrák. Pokud jsem i při tomhle chtěla zhubnout, tak jedině k tomu všemu ještě chodit běhat. Ne že by na to bylo kdy.